III.Kapitola - Pravda
III. KAPITOLA
PRAVDA
Ležel jsem na zemi a nic nevnímal. Co se to proboha stalo? " Chceš vědět co se stalo viď" ozval se za mnou něčí hlas. Byla to Saša, která chodila dokola kolem spolužáků, kteří na tm nebyli o nic lépe než než já a něco si mumlala." Jasně, že chci vědět co se stalo, to je blbá otázka. Kde je Lili a proč tu všichni lěží? A taky bych rád věděl, co to děláš ty." odpověděl jsem poněkud naštvaně,. Proč mi nic neřekne? " Achjo, ty si taky nic nepamatuješ! No tak to bude těžký vysvětlování! Tak pojď půjdeme jinam. Tady to řešit nebudeme." Významně se rozhlédla po místnosti. Vlastně jsem ani nevěděl, proč to dělám, ani mi neodpověděla na moje otázky, přesto jsem se pomalu zvedl a došel k ní. " Sašo, co se děje? Proč mi to nechceš říct tady a teď? Kde je Lili, já bez ní nikam nepůjdu! Vždyť nemá klíče, nedostane se domů!" řekl jsem " Mirku věř mi, Lili domů opravdu nešla." Cože? A kam jinam by podle ní měla chodit? Začínal jsme panikařit. Ale než jsem se zmohl na slovo, Saša mě popadla za ruku a táhla pryč. Byla neobyčejně silná. venku jsme nasedli do auta a jeli jsme pryč. Myslel jsem, že pojedeme na policii a necháme Lili hledat celostátním pátráním, nebo něčím podobným. Ale mi ne! Místo toho Saša zaparkovala na druhém konci města u hotelu Budweiss a na recepci objednala dva pokoje. Do jednoho z nich mě dovlekla a posadila na postel. A pak.... jsem od ní dostal ránu do hlavy. Následovala jen černočerná tma, Vzbudil mě až zpěv ptáků. Otevřel jsem oči a nad sebou jsem uviděl se sklánět Sašu. To už jsem si nepamatoval, že mi dala do hlavy, za to jsem si pamatoval moc dobře Lili, Emu a čený vír. " Tak co už si vzpomínáš, kam zmizela Lili?" otázala se mě Saša. " Ano, ano, ano, kam jí to ta proradná, hnusná, blbá bestie unesla? Musím za ní. Okamžitě!" začal jsem se sbírat z postele. " Klid, klid než se za ní vydáš, musím ti něco říct. Tak se zase posaď" Šťouchla do mě a já zase skončil na posteli. " Míro, věříš v nadpřirozeno?" Ježiši, proč se mě zrovna teď vyptává na takovýhle otázky? " No trošku." odpověděl jsem. " Tak to je dobře." řekla "Protože to co ti teď budu vyprávět, je nadpřirozený hoodně. Víš, existuje mnoho různých dimenzí. Z dimenze do dimenze se dá normálně cestovat, ale cestu znají jenom zasvěcení. No a v jedné dimenzi jménem Solata se kdysi jedné dobré víle Klesdě a jejímu manželovi, skřetovi Protanaciovi narodila dvojčata. Pojmenovali je Ema a Lili. Klesda už jedno dítě měla, ovšem s jiným mužem a dítě, holčička Alexandra vyrůstala u otce. Ema a Lili spolu vyrůstali, byli nerozlučitelné. Jednu k nim přišla jedna stará moudrá víla a tehdy již devítiletá děvčátka si od ní nechali vyvěštit svoji budoucnost. Víla Lili vyvěštila, přesun do jiné dimenze, kde se setká s osudovým partnerem a krásné mimnko. Jako důkaz Víla Lili věnovala náčrtek jejího milého. Emě však vědma vyvěštila také přesun do jiné dimenze a také osudového partnera, náčrtek dostala Ema také a úplně stejný jako její sestra. Od té doby už nic nebylo jako dřív. Ema s Lili spolu už ani nepromluvili. Ema byla naštvaná, že Lili bude mít miminko a ona ne. A tak když se jejich rodiče rozváděli, odešla s otcem, kdežto Lili zůstala s matkou. Přistěhovala se k nim i Alexandra a Lili se jí se vším svěřila. Byly to kamarádky a nevlastní sestry na život a na smrt. Jednoho dne se Lili ve snu zjevila zase ta stará moudrá víla a řekla jí, že nastal čas, aby se dostala do jiné dimenze. Ale, aby si dala pozor, že její sestra je schopna všeho, jen aby dostala toho muže dříve než ona. A tak se Lili sbalila a i s Alexandrou odešli. Odešli pryč. Odešli do jiné dimenze hledat Tebe Mirku, Tebe, protože, jak už si jistě pochopil ty si ten muž, jež víla nakreslila Emě i Lili na papírek,"...