IV.Kapitola - Zjevení

25.10.2013 21:36

IV. kapitola

ZJEVENÍ

 

Tak jo, tohle nemyslí vážně!!! Na nadpřirozeno sice věřím, ale jenom do určitý míry! Jiné dimenzy, otcové skřeti a víly, co věští osud, to už je na mně trošku moc! Nevěděl jsem co říct. Nastalo trapné ticho, při kterém jsem se snažil všechno si to nějak v hlavě upitomit. Prostě jen tak v jiný dimenzi před x lety jedna víla řekne dvěma holkám, ať se o mě poperou! No super! O mě, beze mě! Uvědomil jsem si, že bych měl asi něco říct, ale vypadlo ze mně jen: " Eee....To nemyslíš vážně, že ne? Tohle všechno je jen strašná, brutální sranda a Lili schováváte u někoho doma, abych jí hledal!!!" " Mirku, to ne..." Saša se mě snažila přesvědčit, ale marně! Už jsem na to přišel! Kluci někam Lili schovali, protože maj v plánu zase něco blbýho jako pánskou jízdu atd. A vědí, že dobrovolně bych jí neopustil. A Saša jim pomáhá!!! " Né,né, né! Já už jsem navšechno přišel a jdu Lili hledat!" zařval jsem na ní a prásknul za sebou dveřmi!

Zprvu jsem vlastně ani nevěděl kam jdu! Bloumal jsem po městě a přemýšlel, u koho by mohla být! napadalo mě tolik možností, že jsem nevěděl, kde dřív začít. Najednou jsem se ocitl přímo uprostřed náměstí u kašny! Asi bych měl něco začít dělat, říkal jsem si! Tak jsem začal chodit po bývalých spolužácích a kompletně jim prohledávat byty!!! Nebyli ze mě zrovna třikrát nadšení a leckdy jsem tam našel různé "zajímavé věci" Například jednou jsem z podpostele jednoho ze spolužáků vytáhl pomalu celou skládku. Mikrovlnky, sběračky, pneumatiky, železo, kus karoserie auta ... U jiného zase ve skříni kompletní maketu Yettiho. Za knihovno dalšího nalezl jsem hromadu starých kalendářů. Netušil jsem co za úchyly se mnou chodilo do školy! Ale Lili jsem nenacházel!

Když už mi zbýval poslendí spolužák, ztrácel jsem naděje! A když ani u něj Lili nebyla, ztratil jsem iluze dočista! Dopotácel jsem se s brekem na zastávku MHD a nastoupil do prvního autobusu, co jel! Ani jsem se nestačil posadit a co nevidím... Bohužel, Lili to nebyla,ale byl jsem doma! Napadlo mě, že si ze mně všichni vystřelili. Ema a její vír byli jen divadlo a Lili teď sedí doma a dívá se na jeden z jejích oblíbených filmů.

V zámku to zachřastilo a dveře se pomalu pootevřely. Vešel jsem dovnitř do našeho domu. Všude bylo ticho. Žádná televize, žádně rádio! " Lilinko?!?!?!" zavolal jsem. Nic. " Liluško, to jsem já!" Zase nic. Prošel jsem všemi pokoji. nikde ani noha. Jen v pelíšku spokojeně pochrupávala ( v deset hodin ráno) naše fenka zlatého retrievera Eris! Aspoň někdo, kdo je doma! Nikde nebyl žádný vzkaz! Šel jsem do kuchyně, Protože jestli tu Lili byla, určitě něco navařila! Obsah ledničky tomu nenapovídal! Byli jsem jak U Snědenýho krámu! Sýr, stará šunka a jeden okoralej krajíc chleba! Toť vše! " Ouu ne, tohle už přestává bejt sranda" zkácel jsem se na postel. " Lili, prosim tě, ať jsi kdekoli, ozvi se!!! Moc tě prosím!!!"A v tu chvíli tam byla!!! Koukala na mě těm svejma modrejma očima ze ZRCADLA!!! Když na mě kouká ze zrcadla, musí přece to být jen její odraz a ona je někde za mnou! Otočil jsem se. Ale za mnou nikdo!!! V tu chvíli, jakoby se Liliin obraz v zrcadle začal vytrácet! Pomalu se ztrácela od nohou! " Mirku, všechno to, co ti Saša řekla je pravda! Věř jí! Řekla bych ti to všechno, co se stalo, ale nemůžu. Ema mě vězní a jestli přijde, jakože slyším kroky, zabije mně!" Vypařila se dočista!  V zrcadle už jsem zase byl sám!