II.Kapitola - Večírek
Večírek
Hotel Almond, hlásala cedule u vchodu do nové, moderní budovy."Jsme na místě." Řekla vesele Lili. "Tak dlouho už jsem neviděla Sašu" Saša byla Liliina nejlepší kamarádka. Vyrůstali spolu už od narození. Někdy mi vykládala, jak, do té doby než potkala mě, se od sebe ani nehnuly. Ale v jejím hlase bylo něco, co mi říkalo, že ve skutečnosti je strašně nervozní. Ne to není to správné slovo, spíš jakoby se bála. Ano jistě ona se bála. Ovšem já netučím čeho, nebo koho? Mezi spolužáky byla vždycky velmi oblíbená..... ne nechápal jsem to. Vešli jsme dovnitř a .... sesypala se nás hromada lidí,kteří nás vítali, mluvili jeden přes druhého a nedali se zastavit. Byl jsem rád, že je zase všechny vidím. Už je to tak dávno, ale oni se nezměnili. Dnešní večer, no spíš už noc, jsme se chovali zase jako sedmnáctiletí teenageři na mejdanu. Na chvilku padali všechny starosti za hlavu. Všichni chtěli od všech vědět, co je nového. Kdo by se nechtěl dozvědět novinky od svých přátel, které několik let neviděl? Večírek probíhal vesele dál. Tancovali jsme, jedli, pili. Ale já tu nikde neviděl Emu, Lili byla ráda za to, že tu není, ale já se jí chtěl aspoň slušně zeptat, jak se jí daří. Bylo několik hodin po půlnoci a mi už měli v sobě něco promile, když se to stalo, zrovna jsme tancovali a najednou...... Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešla Ema. Ale to nebyla ta Ema jak jsme jí všíchni znali, hnusná a hloupá. Tahle měla na sobě rudé večerní šaty, zrzavé vlasy a tvářila se velmi spokojeně. Asi bude čas přestat pít, říkal jsem si. Vždyť už mám halucinace. Jenže tohle halucinace opravdu nebyla. Ta nová Ema nás dokonce zdvořile pozdravila :"Ahoj všichni. Ahoj Míro." řekla. Ahoj Míro? Ona mě zvlášť zdraví? Lili se mračila. " Tak co tady tak stojíme, neměl tohle být sraz po šesti letech?" otázala se? V tu chvíli začala hrát znovu hudba a všichni začali tancovat. Lili se mně pevně chytla a z jejího stisku jsem vycítil, že už mě nepustí. Právě jsme tančili vedle Emy. Ema se Lili podívala do očí. Z obou jakoby šlehla blesky. Najednou všechno ztichlo, nikdo ani nemukl. Dvě odvěké rivalky se setkali. Do toho ticha se Ema rozkřičela :" Už toho mám dost, celých dlouhých 8 let jste mě šikanovali a já se ani nebránila. Nebránila jsem se, protože jsem věděla, že tenhle den jednou nadejde. A je tu! Teď vám to všem oplatím! A jí nejvíc!!!" prstem mířila na Lili, která mi do ucha šeptala, ať uteču, že to zvládne. Nevěděl jsem, co tím myslela. Copak ona ví, co se stane? To jsem se už nedozvěděl, protože Ema najednou vykřikla :" Uktala bacala skam. Lukid muss ran." Najednou všichni, včetně mě, upadli na zem. Lili stačila jen říct: " Sbohem Mirku, miluju tě!!!!" A i s Emou ji pohltil černý vír...