Approximately 20 kilometers in my legs.

Psala jsem, že budu chodit po tůrách. Včera jsem už jednu šla. Měřilaasi 20 km, né přehánim 12 a šíleně mě bolí nohy.

Ráno jsme vyrazili z Harrachova (no ráno bylo 11). Děda nás odvezl do Polska so Sglarske Poreby (nevim, jestli je to dobře napsaný), Tam jsme nasedli na takovou strašně starou lanovku (navíc dvojsedačku) a že pojedeme nahoru. Lanovka byla strašně dlouhá, ale ne tak moc strmá. Na konci vleku jsme museli přesednout na ne méně starou lanovku a taky dvojsedačku. Navíc byla povinnost zaplatit vstup do Krkonošského Národního Parku. Všichni kdo jdou z Polské strany musí platit, když jdeš z Čech, nemusíš dát ani groš To mi přišlo nespravedliví. Proč by někdo musel platit, jenom proto, že je Polák? Tak ať se platí buď všude a nebo nikde!!!No každopádně jsme tou lanovkou dojeli až nahoru nakopec. Tenhle vlek byl ale pořádně příkrej a dost nízko, takže jsem skoro kopala nohama do Klečí. Vyjeli jsme to nahoru. strašně tam foukalo. Prošli jsme kolem nějaký polorozpadlý chaty, kde asi dřív bylo občerstvění. Aspoň tomu napovídala cedule, kde stálo Polsky a Česky : dnes 25.7.2006 Menu: načež následoval výpis polívek a jiných jídel :D Sešli jsme k takovýmu patníku, který značil hranice. Na jedný straně bylo napsáno P na druhý C a na třetí nějaký číslo, který ,podle slov taťky, byloprý evidentčním kódem. Na čtvrté straně nebylo nic. Ale u toho C byla vidět rýha, která připomínala S. :) No jelikož bylo něco mezni jednou a druhou a my právě dorazili k jiné boudě, která se zdála být funkční, rozhodli jsme se, že si dáme polívku. Už jsme si zvykla na to, že v těhle boudách mají starý nábytek, starý ( jak řikaj rodiče " socialistický") dveře a smrdí to tam ztuchlotinou :( Ale tahle bouda měla úplně divnýho čišníka. Hned jak přišel ke stolu, poznala jsem že je teplej. jeho chování, podoba a všechno ostatní tomu nasvědčovalo. Nic proti těmdle lidem nemám, většinou. Říkám si, že jsou to přece taky lidi a maj stejný práva a svobodu jako my. Ale todle byl vrchol! My, že si teda objednáme  a taťka na bráchu :" Martínku co si dáš" No, tak jsme mu všichn i nadiktovali co chceme a on začal vybírat jídelníček. Brácha mu ho podal a on:" Díky, Martine". Jo, to bylo ještě v  pohodě, nic jsme neřikali. Zaujali mě tam vlajky. První byla Americká a druhá taková divná, v životě jsem jí nevyděla. Černej kříž na křivo v něm zlatý hvězdy a všechno na červenym podkladě. Taťka trdil, že to má cosi společnýho s Britskou vlajkou. No víme svý, Union Jack vypadá jinak. Pak přišel ten pingl s tou polívkou no a brácha se nějak votočil na židli,  on je strašně zvědavej. No a ten čišník povídá: "Martine nech toho, to se nedělá. Budeš v kuchyni mejt nádobí, to ti povídám!" Na čež taťka s mamkou, jako co je, vždyť nic neděláˇ. Ten čišník začal na taťku tak pomrkávat a strašně se usmívat a šeptá mu: " To je srandá ne?" No táta ho tak sprd :D:D Čišník se asi urazil a odešel. Brácha odešel na záchod a my, že budeme platit. Tak čišník přišel a:" Jé, on tady Martin neni, já se mu chtěl omluvit." No nic jsme na to neřekli a on začal počítat v hlavě kolik to bude stát. Jenže taťka ho předběhl a povídá : "281korun" Ale, on, že né, že je to přeci 291. No jaksi jsme s tím nesouhlasili a on se šel někam podívat. Když se vracel, tak už z dálky volal: " Tak jsme neměli pravdu nikdo, 179 Kč." Byl tak drzej a ještě nás chtěl okrást o desetikorunu ! PAk teda řekl, že nám to dá za 170,-,ale stejně jsme mu dali těch 189,- No od tohohle by se mohl Milan Steindler učit tu jeho roli v Gymplu. Mimochodem, to mi připomíná,že v pondělí už Gympl začíná. Normálně moc na seriály nekoukám, radši si pustím nějaký dobrý film, ale tohodle seriálu nesmím zmeškat jedinej díl. Šli jsme dolů  k řece Mumlavě a dál podél ní. Cestou jsme vyděli jakýsi "Obří hrnce". Je to  takový jakoby koryto v řece, kde se voda nejdřív otočí dokolao 360 stupňů a pak teče dýál. Tyhle jsou největší v ČR a mají 2,5 metru do hloubky. Je to sice strašně ledový, ale nějaký otužilci do toiho lezli. Musí se umět dobře plavat, jinak Vás vezme proud  a vy skončíte někde v Hamburgu. Pod těmi hrnci jsou ještě vodopády. Taky se to místo jmenuji Mumlavské vodopády. Táta vypravoval, že když byl na střední, tak vlezli jakoby pod ten vodopád a objevili tam místo, kde je vzduchová bublina. Hustý ne? No vyšli jsme na druhém konci Harrachova, takže jsme museli ještě dojít k nám. Zhora to bylo asi 12,8 km.